Historie hasičského sboru v Senohrabech se počíná psát rokem 1898. Předcházela tomu událost, která o založení sboru hasičů rozhodla. Téhož roku v den svatby Barbory Zrckové s Josefem Krčmářem z Lojovic vyhořela v Senohrabech pastouška, dnešní čp. 7.
Několik týdnů před tím byl v obci nalezen dopis, v němž neznámý vyhrožoval, že obec bude hořeti ze čtyř stran. Ač se v noci hlídalo, vyhořelo stavení Svobodovo čp. 12 (později Burianovo, dnes V. Smutného), stavení Žádníkovo čp. 13 (později František Hoke, dnes Hacmacovi), stodola a chlévy Vávrovy čp. 9. Ponocný a pastýř Jan Konvička viděl sice člověka, jak podpaluje stavení, nemohl ho však dostihnout. A tak tu byl pádný důvod, aby se z občanů ustavil „Místní sbor dobrovolných hasičů“.ěkolik týdnů před tím byl v obci nalezen dopis, v němž neznámý vyhrožoval, že obec bude hořeti ze čtyř stran.
Ač se v noci hlídalo, vyhořelo stavení Svobodovo čp. 12 (později Burianovo, dnes V. Smutného), stavení Žádníkovo čp. 13 (později František Hoke, dnes Hacmacovi), stodola a chlévy Vávrovy čp. 9. Ponocný a pastýř Jan Konvička viděl sice člověka, jak podpaluje stavení, nemohl ho však dostihnout. A tak tu byl pádný důvod, aby se z občanů ustavil „Místní sbor dobrovolných hasičů“.
Stalo se tak na ustavující schůzi v září 1898. Na první straně hasičské Pamětní knihy je napsáno: „Kniha pamětní Dobrovolného hasičského sboru v Senohrabech, založeného za slavné vlády Jeho Veličenstva našeho nejjasnějšího císaře a krále Františka I. v roce 1898.
Dne 4. září vysvěcena byla veledůstojným pánem p. P. Josefem Růžičkou, farářem z Hrusic, stříkačka Sboru dobrovolných hasičů v Senohrabech za laskavé přítomnosti vážených pánů a dam z Prahy a okolí.“
První sbor tvořili:
Jan Trojánek – starosta a jednatel
Václav Šimek – velitel a zbrojmistr
František Novák – pokladník
František Nedvěd – revizor účtů
František Jiroušek – důvěrník
Josef Vávra – cvičitel.
Hasiči: Josef Trojánek, Antonín Vávra, Antonín Soustružník, Josef Císař, František Turek, Josef Budský,
František Coubal, František Trojánek, Jan Konvička, Vojtěch Troníček.
Již 12. září byl sbor v akci při hašení požáru v Turkovicích.
Žhářství v obci vyvolalo v život nejen místní jednotku dobrovolných hasičů, ale obec se dále 16. září 1898 usnesla, aby byly pořízeny 2 voznice, 1 velký a 1 malý žebřík, 1 hák a 4 košíky (plátěné nepromokavé) na nošení vody jako hasičské náčiní. První technika byla zakoupena 22. prosince 1898. Jednalo se o stříkačku od fy. Smékal ze Smíchova za 1000 zlatých. 22. prosince 1899 obec ještě za stříkačku dlužila 900 zlatých. Stříkačka byla prozatímně uskladněna se žebříky v usedlosti čp. 5 (u Troníčků). Začátky místního sboru byly tedy nelehké.
Bylo málo finančních prostředků, a tak i vybavení sboru bylo nedostatečné. V počátku měl sbor jen 16 členů. V roce 1901
byl sbor na valné hromadě rozšířen a členové se podrobili řádnému výcviku. V pozdějších letech se staly členkami i ženy. V roce 1906 byl podán návrh na postavení obecního domku a kůlny na „stroj hasičský“. Tímto rozhodnutím začal mít sbor i své zázemí. Jednalo se o zbrojnici čp. 114 u rybníčku. Za čištění stříkačky bylo tehdy vypláceno ročně 8 korun.
Hasičské župní veřejné cvičení v roce 1929. Na snímku předání diplomů dosud žijícím zakládajícím členům spolku. Druhý zleva (č. 2) jeden ze zakládajících členů sboru Jan Konvička.
Velkých úspěchů bylo dosaženo v letech 1923–24 a 1936–38, kdy bylo získáno pro členství mnoho mladých občanů. Sbor se zúčastňoval veřejných cvičení a sjezdů. Dne 30. června 1929 se konal v Senohrabech župní sjezd hasičstva na prostranství před objektem rodiny Hejdukových (TES, čp. 107). Účast byla mimořádně veliká. Za stálé členství byli odměněni diplomy Karel Gross, Jan Konvička st. a Josef Trojánek st.
4. července 1929 se přehnala kolem 18. hodiny nad Senohraby větrná smršť a bouře s lijavcem. Způsobila mnoho škod na úrodě, budovách a lesích. Stromy o síle 50 centimetrů byly přelámány a vyvráceny i s kořeny. Na likvidaci škod se podílel místní sbor.
V prosinci 1929 od přetopených kamen vyhořela četnická stanice, umístěná v čp. 1. Včasným zákrokem byl požár uhašen a budova byla zachráněna.
V roce 1934 byla ruční stříkačka nahrazena stříkačkou motorovou. V listopadu 1935 byla předána žádost místního dobrovolného hasičského sboru o zakoupení 500 metrů hadic. Obec vyhověla převedením částky do rozpočtu na rok 1936. 3. července 1936 bylo usneseno, že pro místní sbor bude zakoupeno 200 metrů hadic místo požadovaných 500 metrů.
Téhož roku při předání nové motorové stříkačky obecní zastupitelstvo darovalo hasičům 500 korun.
Roku 1937 bylo do hasičské zbrojnice zavedeno elektrické světlo.
Dne 23. listopadu 1939 byly obecním zastupitelstvem schváleny stanovy místního hasičského sboru.
Dobrovolný hasičský sbor Senohraby provozoval dlouhodobě i sanitní vůz. V červnu roku 1942 byla převedena pojistka vozu z místního sboru na obec Senohraby, která platila roční prémii 600 korun. Později převzal sanitní vůz od Místního národního výboru Senohraby Okresní ústav národního zdraví Říčany.
V období 2. světové války byli hasiči jedinou organizovanou složkou v obci, která byla oporou pro vedení obce v této složité době.
V neděli 12. října 1947 ve 21.34 hodin se stalo v Senohrabech železniční neštěstí, které si vyžádalo 8 obětí na lidských životech a dalších 38 lidí bylo zraněno. Nákladní vlak č. 7518 naložený uhlím se samovolným uvolněním brzd dal do pohybu. Bohužel zrovna v okamžiku, když do Senohrab přijížděl zrychlený
vlak č. 1613 od Benešova. Ke srážce došlo přibližně 150 metrů od železniční stanice. Záchranných prací se zúčastnili záchranné čety pracovního vlaku, všichni lékaři z okolí, místní stanice Sboru národní bezpečnosti, členové místního národního výboru a místní hasičský sbor. Zranění byli odváženi sanitními vozy z Mnichovic a Senohrab převážně do nemocnice v Benešově a z části pak do nemocnice v Praze na Vinohradech. Případ byl řádně vyšetřen a strojvůdce s topičem nákladního vlaku byli zatčeni.
V roce 1951 hasiči zakoupili sirénu k vyhlašování požárů. Hasičská jednotka se tak stala zdatnou a nezastupitelnou složkou nejen v obecním, ale i okresním měřítku. V roce 1957 měla jednotka dokonce 94 členů, z toho 27 žen, velitelem byl Miroslav Bílý.
Odměnou za četné zásahy a pomoc občanům bylo v roce 1957 přidělení moderního hasičského vozu v hodnotě 114 tisíc korun. V tomto roce byla také v akci „Z“ naplánována na následující rok adaptace požární zbrojnice, která si vyžádala 1158 brigádnických hodin, vybudovaná hodnota činila 22 tisíc korun. Adaptace bohužel nezabránila pádu střechy na garážích, která byla v havarijním stavu.
Oslava 60. výročí založení sboru v roce 1958 konaná v restauraci U Andělů
Tato záležitost přiměla členy organizace k získání stavebního povolení a financí pro stavbu nového požárního domu. Peněžní částka musela být doplněna závazkem členů na odpracování brigádnických hodin. Toto úsilí vyvrcholilo v roce 1961, kdy byly skončeny práce na nové budově zbrojnice (dnešní hasičský dům čp. 270) a tato byla 29. června předána do užívání místní jednotce. Při nákladu zhruba 130 tisíc Kčs bylo vybudováno dílo v hodnotě 290 tisíc Kčs. Bylo zde odpracováno 8 tisíc dobrovolnických hodin. Na slavnostním zasedání bylo 56 občanům uděleno čestné uznání. Je zde třeba vyzdvihnout práci mnoha členů, především M. Bílého, J. Berky, J. Lehejčka, V. Kulhánka a dalších.
Tehdejší místní národní výbor využil novostavby a přestěhoval své sídlo z obecní budovy (předchůdce dnešního čp. 83, ul. Hlavní), kterou následně prodal, do nového hasičského domu.
Průvod obcí v červenci 1970
Další veliké neštěstí v naší obci se stalo v noci z neděle na pondělí z 18. na 19. srpna 1974, kdy došlo k protržení hráze rybníka Hubačov. Po týden trvajících vedrech (32–34 °C) přišla večer obrovská bouřka doprovázená vichřicí a průtrží mračen. Vzedmutá voda zaplavila luka od Mnichovic až po rybník Hubačov. Voda přetékala mohutným proudem přes hráz, kterou postupně vymílala. V časných ranních hodinách došlo ke katastrofě. Hráz Hubačovského rybníka se v šíři 25 metrů protrhla a vysoká povodňová vlna se hnala údolím k Hrušovu a dále k Baštírně. Masa vody dosahovala tří metrů a smetla vše, co jí přišlo do cesty. Vichřice, která dosahovala rychlosti přes 140 km/hod., dovršila dílo zkázy.
Tato katastrofa byla zaplacena čtyřmi lidskými životy. Štěstím v neštěstí bylo, že šlo o noc z neděle na pondělí, a tudíž chaty podél potoka byly převážně prázdné. Jen díky nesmírné obětavosti požárníků, vojáků a příslušníků Veřejné bezpečnosti se podařilo v postižené oblasti v krátké době nouzově obnovit život. V témže roce poznamenaném zmíněnou povodní došlo i k příznivé události. Za úspěšnou činnost jak na sportovním poli, tak i při zdolávání požárů bylo senohrabskéhu sboru přiděleno první cisternové vozidlo.
V roce 1980 získala jednotka putovní pohár předsedy federální vlády L. Štrougala a obdržela požární vozidlo DVS 8 T 805, které v 80. letech nahradilo vozidlo AS 16 IFA. Následně byla upravena prostřední garáž hasičského domu.
16. června 1980 zasahoval sbor u požáru samoobsluhy.
Dalším důležitým milníkem v historii místní jednotky byl rok 1994. V tomto roce bylo do výbavy jednotky zařazeno technické vozidlo Žigul combi určené pro zásahy u dopravních nehod. Od této doby ve výčtu událostí začaly postupně převažovat právě zásahy u dopravních nehod. Postupně se též měnila vozidla k tomu určená. Po prvním voze Žigul combi následoval vůz ARO, dodávkové vozidlo Mazda, Opel Campo a současné nové vozidlo RZA Ford Tranzit. Z cisternových vozů to bylo vozidlo CAS 24 ZIL 131, CAS 32 Tatra 138 a CAS 32 Tatra 148.
Během skoro 130 let existence dobrovolného hasičského sboru v Senohrabech se vystřídali ve funkci starosty sboru Jan Trojánek, Antonín Kubela, Antonín Vávra, Karel Gross, František Šimek, František Vávra, František Novák, Karel Šťastný, Václav Smeták, Miroslav Bílý st., Miroslav Bílý ml. a Roman Bílý.
Tento článek původně vyšel v mimořádném čísle Senohrabské hlásky k výročí 120 let SDH Senohraby v roce 2018. Celé vydání naleznete v archivu časopisu na stránkách obce (zde). Autory článku jsou Michal Bílý a Jana Svašková.
Napsat komentář